Články


S GWM na velké Čínské zdi

2013-06-12 Přečteno: 1 026x

Příběhy z cest po Číně

Jednoho dne jsem se vydal naším bílým mazlíkem značky Great Wall kam jinam, než na Great Wall, tedy Velkou čínskou zeď. Na pátých dveřích připevněný závěsný držák kola, počasí vypadalo slibně. Olympijskou cyklistickou trasou (z roku 2008) jsem pro jistotu stoupal jen autem, průměrnou rychlostí 28km v hodině. Cesta se klikatila vzhůru a mě se skýtal krásný výhled na skalnaté svahy strmě padající do údolí. Pohyboval jsem se asi 80km severně od Pekingu. Odbočil jsem do malé nenápadné vesničky hluboko v horách po betonové silničce, jejíž šířka dovolovala průjezd jen jednoho vozidla. V protisměru by neprojela ani motorka... Zatáčky bez zábradlí, některé až 180'. Když jsem zaparkoval v kamenité stráni mimo vozovku, vydal jsem se na výšlap na kole. Pár domorodců, kteří mě pozorovali, když jsem si sundával kolo z držáku, na mě zírali s otevřenou pusou  Nutno podotknout, že v Číně není běžné vozit kola na autě, ať už na střeše nebo jinak. Lidi tady nechápou, proč by to někdo dělal... Na kole se přeci jezdí, ne?! Hlavně za nějakým účelem přepravy nebo dovozu a ne jen tak pro zábavu. Vydal jsem se kamenitým řečištěm po proudu řeky. Tady by to už autem nešlo. Kolo jsem místy přenášel přes ohromné balvany. Scenérie krajiny byla úchvatná. Stromy se začínaly zelenat, ze skal dolů padaly hučící vodopády a nad tím vším se honosně klenula Velká čínská zeď. Slunce svítilo a všechno vypadalo idylicky. Vjel jsem do vody, která se ukázala být hlubší, než byl můj odhad a tak jsem se po nechtěné chladné koupeli trochu sušil. Aby té vody nebylo málo, najednou se obloha zatáhla a začalo pršet. Otočil jsem se a přes mokré kluzské kameny jsem místy doslova plazil zpět, a to i s kolem 

Na cestě téměř u auta jsem zahlédl skupinu čínských hulákajících staroušků, promočených stejně jako já. Chtějí parkovné, šupáci, pomyslel jsem si. Ale ukázalo se, že se tihle turisti ztratili ve své domovině. Moje čínština je velmi prostá, ale pochopil jsem, že se ptají, kde jsou a taky kam se potřebují dostat. Když mě viděli, jak dávám kolo na auto a že to trvá jen pár minut, jejich údiv vyvolal dlouhou a živou diskuzi. Naložil jsem 4 z nich do auta a dlaším jsem daroval 2 pláštěnky. A tak jsem vezl nadšené starouše do vesnice. Pořád opakovali, jak mám skvělé auto, jak skvělé je i Československo a jak skvělá je moje čínština. Skvělé jim přišlo i jablko, o které jsem se s nimi podělil  Když jsem je vyložil v cíli, děkování nebralo konce a zvali mě na čaj. Já se však rozloučil a vyrazil jsem, značně vyčerpaný, k domovu. A tak se končí příběh, kterak český člověk zachránil na "Great Wall" čínské zbloudilce autem Great Wall 

Diskuze o článku Nové téma


Foto galerie


Články