Články


z Číny do Mongolska autem, nebo na kole

2013-11-27 Přečteno: 997x

2013-08-08

Den první

Sbaleno, naloženo. Vyrážíme z Pekingu 8.8.2013 v 6 hodin ráno, na naši dlouho připravovanou výpravu, směrem k čínsko-mongolské hranici. Jsme vybaveni kanistry s benzínem i pitnou vodou. Pro případ defektu v poušti máme i celá náhradní kola… a zbrusu nový americký heverJ Firma AlpinePro nás vybavila krásným a funkčním oblečením, které jsme podrobili zátěžovému testu a velmi se osvědčilo.

Cesta po dálnici ubíhá rychle. Oproti (letos aktualizovaným) mapám v navigaci přibylo na posledním úseku asi 150 kilometrů dálnice. Jedeme rovnou na hranice. Před sedmnáctou hodinou jsme na místě. Celníci jsou zaskočeni. Evropany se střešním boxem a koly naloženými na autě snad ještě nikdy neviděli. Přes první dvě kontroly však projíždíme hladce - díky momentu překvapení. U předposlední kontroly na čínské straně hranice stojíme za skupinou mongolských "gaziků" a Pavel se takticky ptá celníka, kterým směrem je Mongolsko - abychom navázali nenucený rozhovor. Jak říká, vždycky je lepší zeptat se první. Rozhovor v čínštině probíhá s úsměvem, s ochotou, téměř v přátelském duchu. Nicméně celníci nám po několika telefonátech a diskusích přes vysílačky sdělují, že ačkoliv s námi problém nemají, auto ven z Číny nesmí. Ukazujeme na kola, a ptáme se, zda tedy můžeme jet na nich. Celník kývá. Vzhledem k pozdní hodině necháváme cyklopřejezd hranice na zítra. Vracíme se do města Erenhot (二连浩特) na čínské straně a na kolech projíždíme ulice v centru. Kudy jedeme, budíme pozornost. Erenhot je zkrátka obchodní překladiště zboží. Čas pokročil a musíme vyrazit za město hledat místo na přespání. Autem se brodíme přes sypký písek pouště Gobi, vyhýbáme se kostem uhynulého skotu a dalších hůř identifikovatelných zvířat, až nacházíme vhodné místo k utáboření. Stavíme stan a těšíme se na pořádný spánek. Po dlouhém a náročném dni okamžitě usínáme.  Asi v jednu hodinu nás probouzí silný vítr. V půl druhé ještě zesiluje a najednou mizí vrchní plachta stanu. I když oba víme, že budeme muset běžet do auta, nechceme se rozloučit s teplem spacáku. Jak silný vítr protlačuje těžké kapky deště skrz moskytiéru, smáčí nám obličeje vodní tříšť. Kolem práskají blesky. Nedá se nic dělat, vyhlašujeme evakuaci. Rychle posbíráme, co se dá, a utíkáme do bezpečí auta. Protože celý zavazadlový prostor je plný cestovního vybavení a sedačky se nedají sklopit, zbytek noci probdíme vsedě, bezpečně ukryti před deštěm, větrem a blesky. Dodatečně toto místo křtíme na kemp "U ovečky"- opodál totiž opět nalézáme vysušené ovčí torzo…

2013-08-09

Den druhý

Vyspaní nejsme, rozlámaní ano.

Pohled na východ slunce nad osychající pouští nám zlepšuje náladu. Pohled na zbytky rozlámaného stanu potvrzuje, že noční evakuace byla správným rozhodnutím. Ráno se věnujeme sušení věcí a opravám stanu. Radek začíná psát deník. Kolem jedenácté hodiny vyrážíme směr hranice, přesvědčeni, že vše klapne a my se dostaneme do Mongolska. Problémy začnou hned na první kontrole. I přes naši omezenou čínštinu slyšíme, jak celníci říkají do vysílačky "Už jsou tady zase" "No ti cizinci s těma kolama". Seskupuje se jich kolem nás daleko víc než včera. Nakonec nám vrací pasy a můžeme vyrazit k další kontrole, kde diskuse pokračuje. Prohlížejí kola naložená na autě, prohlížejí naše pasy, nechápou náš plán a my zase necháme je. Jeden z celníků opakuje "money, money" a "him, him" a ukazuje přitom na Radka. To ignorujeme, protože z předchozího dne víme, že na tomhle místě žádné peníze nejsou potřeba. Nakonec nás pouští dál. Parkujeme auto přímo před hlavní budovou, protože ze včerejška víme, že přes další kontrolu se už s autem nedostaneme. Hned k nám kráčí jeden z důstojníků a odvádí nás do kanceláře. Usedáme do křesel a začíná vysvětlování a telefonování. Nahrne se sem dalších osm celníků a studují naše pasy. Rukama, nohama i za pomoci překladu po telefonu jim nakonec vysvětlíme naše plány. K našemu překvapení nám sdělují, že do Mongolska na kole jet nemůžeme, že musíme jet autem. Vysvětlujeme, že autem jet nemůžeme, neboť nám to včera zakázali a že nám jeden z celníků včera říkal, že na kole jo. Ještě že jsou ta křesla měkká a pohodlně se v nich sedí. Z našeho plánu nejsem ochoten dělat jakékoliv ústupky a tak přicházejí s řešením. Dostáváme přiděleného celníka, který nás odvádí zpět k našemu autu, vyzývá nás, abychom si vzali věci a následovali ho k dalšímu stanovišti. Když sundáváme kola, celníka přepadají mrákoty J, protože to ještě nikdy neviděl. Celník nás vede k Mongolovi s gazíkem. Konečně chápeme. Mongol otevírá páté dveře gazíku. Auto je až po střechu naložené bednami. Řidič přivazuje kola na sklopené dveře jedním vetchým špagátkem. Snad to vydrží. Celník říká, že máme dát řidiči za převoz 100 RMB. Souhlasíme a on pohotově dodává "za každého". To se nám nezdá a vzápětí i celník uznává, že je to moc a vrací se zpět k původní částce. Platíme řidiči a celník nás odvádí zpět do hlavní budovy. Nemáme kola, ani peníze. Musíme projít imigrační kontrolou - podobně jako v Pekingu na letišti. Vycházíme z budovy druhou stranou, kde už čeká Mongol s autem a našimi koly. Chceme nastoupit. Ale jak, když je auto uvnitř zcela zarovnané bednami? Na svém místě je jen sedačka řidiče. Pavel se souká dovnitř a zjišťuje, že kromě řidiče je tam vmáčklý ještě jeden Mongol. Zubí se na nás. Dodnes nevíme jak, nakonec se tam vejdou batohy i helmy, Pavel a s pomocí střešního okna i Radek. Ve velmi nepohodlné pozici žirafy zakleslé v žebříku pokračujeme k poslední kontrole na čínské straně a přejíždíme přes hranici do Mongolska. Dostat se z auta je jako dostat ježka z klece. Co šlo dovnitř, musí přeci i ven... Pavle, jak jsme se to vlastně soukali dovnitř? Uf, povedlo se. Bereme kola a přes imigrační a celní už procházíme bez problémů - i když při průchodu skrze bezpečnostní rám společně s kolem zaregistrujeme pár nechápavých pohledů. Měníme 50RMB na asi 12.700 tugriků (což jak později zjistíme stojí láhev mongolské vodky). Vycházíme z celnice a nasedáme na kola. Jsme v Mongolsku. Jedeme asi 3 kilometry do pohraničního města Zamiin Uud. Projíždíme ho na kole, prohlížíme i boční uličky. Všude je písek, žádné stromy. Lidé na nás mávají – zřejmě tady na kole žádného turistu (nebo jen žádného turistuJ ) neviděli. Jeden řidič kamionu nás staví a varuje nás, ať dál nejezdíme, sic v poušti zahyneme bídnou smrtí J  - až po obzor nikde nic není, slunce pálí, nikde žádný stín, žádná oáza. Prostě poušť. Oceňujeme jeho starostlivost a po pár set metrech jízdy po písku se otáčíme. Asfalt je jen na hlavní ulici, některé boční ulice jsou zpevněné, většina ostatních jsou ale jen vyjeté koleje. Stavujeme se v jedné boční ulici v potravinách. Kupujeme dvě studená mongolská piva - každé za 1.500 tugriků. V obchodě jsou k našemu překvapení vyrovnané i lahve Budvaru. Stojíme před obchodem a ucucáváme pivo z plechovky, prostě pohoda. Fotíme se. Radek kouká do hledáčku foťáku a hned na druhé fotce už drží Pavla kolem ramen Mongol, který se tu z ničeho nic objevil. Snaží se dát do řeči, věnuje nám hodně pozornosti a ne a ne odejít. Nakonec ukazuje na naše pivo, že by se napil. Vrtíme hlavou, tak odchází.

Pomalu nám dochází, co se nám povedlo - dostali jsme se na kolech z Číny do Mongolska. Máme z toho radost. Najednou se k nám vrací Mongol. Směje se od ucha k uchu a v ruce drží pálenku. Otevírá ji před námi a dává nám napít jako prvním. Je to dobré, odhadem tak 50%. Připíjí si s námi a znovu ukazuje na naše plechovky. Vyhrává. Dostává zbytek piva i s plechovkou a odchází. Lidé jsou tu přátelští ;-)

Hodina pokročila, tak ještě pár fotek a vyrážíme zpět k hranici. Úskalí přechodu mongolsko čínské hranice na kolech se opakuje. My už ale víme, co nás čeká a tak nejsme zaskočeni. Přes první kontroly na mongolské straně projíždíme bez problémů, jen kontrolují pasy a víza. Celní kontrola také bez problémů. Vycházíme z budovy mongolské celnice a na kolech pokračujeme směr Čína. Po pár metrech na nás už křičí. Chápeme rychle, jen na kolech to nepůjde ani zpátky. Mongolská vojanda nám vybírá jedno z aut. Řekne, že řidiči máme dát každý 30RMB - což je nejspíš ta obvyklá cena. Kola nakládáme dovnitř do gaziku. Přibývají k nám další pasažéři, kteří nás okukují, tahají za chlupy na rukou a pochechtávají se. Jsme tu za exoty. Přejíždíme na čínskou stranu hranice. Vystupujeme z auta a jdeme na čínskou imigrační kontrolu. Jsme trochu nervózní, protože naše kola musí zůstat v autě a my nevíme kdy, kde a jestli ještě vůbec to auto uvidíme. Procházíme bez problémů. Na druhé straně hranice čekáme, až se objeví auto s naším řidičem. Dlouho nic. Naštěstí vidíme i Mongoly co jeli vzadu v autě s námi.  Pořád nic. Konečně se objeví náš řidič. Popadá nás za ruku a někam nás táhne. Dojdeme s ním až k celníkům a on na nás ukazuje. Nakonec se dovídáme, že když se ho ptali, co to má v autě za kola a on jim řekl, že veze dva Evropany, co jedou z Mongolska do Číny na kole, tak to považovali za hodně slabou výmluvu. Sebrali mu doklady a on nás musel ukázat, že fakt nekecá ;-) Jsme v Číně. Nakládáme kola tentokrát už na naše auto a jedeme od hranice asi 10 kilometrů do geologického parku Konglong Guli. Prohlížíme si expozice minerálů, zkamenělého dřeva, archeologických nálezů včetně vykopávek koster pravěkých ještěrů a expozici historie Mongolska. Blíží se večer. Využíváme toalety v parku k nezbytné hygieně a vracíme se zpět do kempu "U Ovečky". Ke spánku uléháme už v devět večer. Dnešek byl přeplněný zážitky.

Diskuze o článku Nové téma


Foto galerie

GWM Haval

Toto je článek o modelu GWM Haval H3


Články